Prodloužené a režisérské sestřihy. Požehnání, nebo prokletí pro filmové fanoušky?

25. 10. 2017 6 702×86 světlý/tmavý vzhled

Všemožné rozšířené verze či režisérské sestřihy bývaly svého času v kinematografii spíše exotickým úkazem. Vznikly s vzestupem domácího videa – na VHS kazety a později třeba DVD si tvůrci zvykli jako bonus přidávat scény, které se do původní verze nedostaly třeba kvůli neshodám s filmovým studiem. Ne vždy musely dokonce snímek vysloveně prodloužit – zkrátka jej ukazovaly v podobě, v jaké ho režisér zamýšlel. Pak se ale něco zvrtlo.

Méně je někdy více

Dobře jde vidět posun ve vnímání prodloužených sestřihů na rozdílech mezi režisérskou verzí Pána prstenů a Hobita. Zvlášť proto, že za oběma trilogiemi stojí jméno Petera Jacksona  . Nové scény v původních třech filmech z počátku tisíciletí přidávají nový, leckdy hodně zajímavý obsah přímo do příběhu. Dozvíme se, jak dopadl proradný čaroděj Saruman a dočkáme se třeba i rozhovoru Boromira, Faramira a Denethora v troskách Osgiliathu, který dále dokresluje jejich charaktery. Zkrátka a dobře, skutečně přicházíme na něco nového.

Pán prstenů: Ukážeme to nejlepší z prodloužené verze. A taky 5 scén, které nenajdete ani tam

Srovnejme to s Hobitem, kde většina nových momentů jenom lacině vtipkuje (ukradené elfí příbory Made in Rivendell), zavaluje diváka další nesmyslnou akcí bez napětí (bojující Thorinova družina v Bitvě pěti armád) nebo dokonce přidává nový obsah s nesympatickými postavami, které už nechceme ani vidět (Alfrid). Jediná skutečně rozšiřující dějová linka je ta s trpasličím králem Thráinem, ta ale nakonec nemá na příběh žádný vliv a klidně proto mohla skončit na podlaze střižny navždy.

Citové vydírání po filmařsku

Dobrá – tak ať si režisérskou verzi užijí jen ti, kteří mají o podobné pochybné bonusy zájem a ostatní můžou zůstat u kinoverze, ne? Vlk se nažere a koza zůstane celá.

Takhle to naneštěstí nefunguje.

Zatímco totiž prodloužený Hobit ničím nepřispívá k samotnému ději, stále obsahuje několik momentů, které měly být součástí kinoverze. Pán prstenů vystřihl z příběhu kinoverze mnoho scén, ale nijak nezasáhl do samotného konce, kde se dozvídáme, jaký vliv mělo konání našich hrdinů na zbytek Středozemě i na jejich vlastní životy.

Hobitovi podobný závěr bolestně chybí, ještě víc pak v klasickém sestřihu, kde dokonce přijdeme i o Thorinův pohřeb. Ten je přitom emocionálním vyvrcholením série a zároveň důležitým, posledním krokem ve vývoji Bilbovy postavy. Není to bonusová scéna, která uspokojí jen zaryté fanoušky.

Přidaný čas jsou přidané peníze

Ale ať pořád nezůstáváme jenom ve Středozemi: o spoustu podobných momentů, objasňujících motivaci dvou hlavních postav, byl ochuzen i loňský souboj Batmana a Supermana 63 %. Přestože ani Ultimátní edice Úsvitu spravedlnosti není kdovíjak strhujícím filmem, dává si alespoň tu práci, že zkoumá ústřední konflikt obou klíčových hrdinů do větší hloubky.

Zkrátka a dobře, občas jsou vypuštěny i velmi podstatné okamžiky a je namístě se ptát, zda někdy nedostáváme ve formě kinoverze jen trailer, který nás má motivovat ke zhlédnutí finální prodloužené verze.

Z komerčního hlediska je totiž pro tvůrce samozřejmě nejvýhodnější, když se divák nevydá jenom do kina, ale zakoupí si později i domácí kopii – nebo třeba i dvě, pokud delší sestřih vychází až s větším zpožděním. Může se jednat o obdobu podobně pokoutné strategie, která vede filmová studia současnosti k nesmyslnému rozdělování knižních předloh do dvou a více snímků.

A ještě jeden disk do sbírky!

A není to jediný problém, který alternativní verze filmů provází. Takzvané režisérské sestřihy často ani nemají nic společného se samotným režisérem. Ridley Scott   se vyjádřil, že je kinoverze Vetřelce 90 % z roku 1979 přesně takovým snímkem, který chtěl natočit. Přesto pojmenovalo studio 20th Century Fox v roce 2003 nové vydání filmu právě jako režisérský sestřih z čistě marketingových důvodů.

Vetřelec: Zajímavosti okolo sci-fi klasiky, o nichž jste neměli ponětí

Filmaři totiž nezřídka uspokojují poptávku žánrových sběratelů vydáváním mnoha a mnoha často jen mírně odlišných verzí téhož. Pokud zůstaneme u díla režiséra Scotta, existuje údajně až osm různých sestřihů jeho legendární sci-fi Blade Runner 78 %.

Digitální domalovánky

Ze všeho nejvíc však ale fanoušky zpravidla rozzlobí, když tvůrci namísto rozšiřování své práce jenom renovují již hotové dílo. Smršť kritiky si vysloužily především novější vydání Star Wars George Lucase  , v nichž režisér doplnil původní filmy moderními vizuálními efekty. Později zasáhl třeba i do prequelové trilogie, ve které nahradil loutku mistra Yody kompletně CGI modelem.

Odpor diváků k leckdy poměrně zásadním zásahům do ikonických scén se zhmotnil ve frázi: Han střílí první,“ která naráží na počítačem přidaný výstřel námezdního lovce Greeda, jež ospravedlňuje jeho dříve chladnokrevné zabití rukou galaktického pašeráka. Znechucení fanoušci považují zpravidla tuto změnu za podstatnou úpravu hrdinova charakteru a dávají to velmi hlasitě najevo.

Jak se v tom vyznat?

Zdá se tedy zřejmé, že nová verze klasického snímku nemusí vždy nutně překonat originál, přestože třeba obsahuje hezkou řádku přidaných scén. Bylo by jistě velmi nemilé, kdyby si velká filmová studia zvykla předkládat nám v kinech neúplné sestřihy svých novinek a nikdo asi také nemá příliš zájem vidět digitální zásahy do své oblíbené trilogie jen proto, že to nová technologie umožňuje.

Star Wars: 10 neuvěřitelných fanouškovských teorií, které navždy změnily předalekou galaxii

Asi se proto nakonec shodneme, že méně bývá občas více a že by bylo nejspíš nejlépe, kdyby režisérská verze skutečně odrážela původní režisérovu vizi a nová vydání starých legend by se omezila na restaurování původních záběrů namísto změny jejich obsahu. Co vy na to?

⟰ Napiš nám svůj názor do diskuze ⟰
Přidej svůj názor  

To nejzajímavější z tohoto týdne: