Ďáblův advokát: Proč je nám docela líto, že Vetřelec: Covenant nejspíš nedostane pokračování

18. 10. 3 356×282 světlý/tmavý vzhled

Předminule nám naše obhajoba třetího Spider-Mana 62 % docela prošla, námitky jste neměli ani ke Světu zítřka 68 %. Tentokrát proto zajdeme ještě dál a pokusíme se najít něco pozitivního i na filmu, o němž s jistotou víme, že mezi našimi čtenáři není vesměs příliš oblíbený. Loňský Covenant 61 % totiž dost možná na hezkých pár let pohřbil populární vetřelčí sérii.

A nebojte – nechystáme se obhajovat leckdy dost hloupé momenty ve scénáři, kdy hrdinové nedodržují základní bezpečnostní pravidla a potom se diví, když je začnou zevnitř požírat mimozemské organismy. Stejně tak rozhodně nebudeme tvrdit, že by byla Janet Daniels podobně zajímavou postavou, jako Ellen Ripley v původních filmech.

Yoda v San Franciscu, vetřelec v Olomouci. Kde stojí sochy slavných filmových postav?

Režiséra Ridleyho Scotta   koneckonců už zjevně až zas tak nezajímá konflikt mezi křehkými lidskými bytosmi a vražedným monstrem z kožnatého vajíčka. Pokud má jeho prequelová série nějakou hlavní postavu, je to zajisté android David, který v Covenantu dostal ještě důležitější roli, než v Prometheovi 66 %.

Podle nás (a nejenom podle nás) je to dobře. Vetřelčí prequely si hrají s motivy stvoření, ale také s hrozbou, kterou schopnost dopřát vznik novému životu představuje. Prometheus se ale hodně soustředil na rasu Inženýrů, která stála nejenom za lidstvem, ale i za předky vesmírných potvor ze starších filmů.

A v tom je háček. Inženýři jsou nudní. Popravdě jsme toho názoru, že by bylo daleko lépe, kdybychom se nedozvěděli, kdo byl vlastně ten Space Jockey z prvního filmu 90 % – pravda, kterou ukázal Prometheus, akorát ubírá scéně z legendární jedničky na tajemnosti a tím samozřejmě i na hrozivosti.

Proto jsme vděční Covenantu, že tuto neuspokojivou kapitolu příběhu od základu přepsal a zpětně tak nejen Promethea, ale i další snímky z univerza Vetřelce vylepšil. Není náhoda, že jsou vesmírná monstra tak skvěle přizpůsobená k vraždění lidí. Jsou to totiž příšery, které přivedla k životu naše vlastní arogance.

Hned úvodní scéna ukazuje flashback, v němž David a jeho stvořitel Peter Weyland hovoří. Během konverzace si android uvědomí, že v mnoha ohledech lidi překonává – například svou životností. Když se pak vyprostí z područí svých lidských pánů, projeví se v něm naplno podobné ambice, které zahubily samotného Weylanda. David se rozhodne překonat svého tvůrce tak, že se sám stane stvořitelem.

No a protože hluboce opovrhuje lidmi, Inženýry a dalšími formami života, které mu předcházely, stvoří bytosti z jejich nejhorších nočních můr. Za nás je tato verze událostí mnohem, mnohem zajímavější než případné další zkoumání civilizace velkých bílých humanoidů.

Prometheus: Proč druhý vetřelecký film Ridleyho Scotta nedobyl kina?

To samozřejmě neznamená, že by byl scénář perfektní. Jak už jsme zmínili postavy se stále často chovají dost nelogicky, jak už to ale koneckonců v horrorovém žánru někdy chodí. Postrádají hlubší charakter, takže nás paradoxně asi nejvíc zaujmou dva téměř totožně vypadající androidi. Motivace postav, včetně protagonisty / hlavního padoucha Davida bývají místy nejasné.

Ne vždy také dobře fungují scény se samotnými vetřelci. Jedna recenze s titulkem Vetřelec: Covenant je skvělý – ale vetřelci jsou na něm to nejhorší trefně podotýká, že závěrečná honička s potvorou uvnitř vesmírné lodi působí spíš jako potitulková scéna, která se nějakým nedopatřením dostala do hlavního děje.

Abychom ale byli spravedliví, třeba část s vetřelcem vyrážejícím ze zad nebohé oběti oprašuje horrorové prvky svých předchůdců nanejvýš důstojně a pokud se během ní aspoň trochu nezavrtíte v sedačce, máte nervy ze železa. Naprosto ale chápeme, že třeba fandové prvních dvou snímků série mohou být zklamáni – děsivá akce nestojí v centru pozornosti, nýbrž hraje druhé housle flétně dvou Fassbenderových   androidů.

Tím se elegantně dostáváme k efektům Covenantu, kde už zase můžeme jen nekriticky chválit. CGI vytváří takřka dokonalou iluzi a snad nikdy nevypadá očividně uměle. Vetřelci se hýbají nelidsky plynulým způsobem a třeba zmíněná interakce Davida s Walterem působí naprosto uvěřitelně.

Vetřelec: Zajímavosti okolo sci-fi klasiky, o nichž jste neměli ponětí

Vizuálně si snímek celkově drží vynikající úroveň. Ať už se pohybujeme ve sněhobíle čistém sídle Petera Weylanda, uprostřed novozélandské přírody zastupující mimozemský svět či uvnitř kosmických lodí, vždycky se máme na co koukat.

Chceme vás přesvědčit, že je Vetřelec: Covenant naprosto skvělý film, nebo že se dokonce vyrovná Scottovu originálu nebo Cameronově   dvojce? To opravdu ne. Přesto se nedokážeme tak docela zbavit dojmu, že je v některých ohledech trochu nedoceněný a ani zdaleka nepatří k tomu nejhoršímu, co vetřelčí série až doposud vyprodukovala. A přiznáme se dokonce, že bychom se rádi dočkali rozuzlení Davidova temného příběhu.

⟰ Napiš nám svůj názor do diskuze ⟰
Přidej svůj názor  (2 komentáře)