Breaking Bad: Učitel chemie drogovým bossem. Prozradíme, čím slavný seriál uchvátí i po letech

11. 2. 2020 4 078×255 světlý/tmavý vzhled

S drahými seriály se během posledního desetiletí roztrhl pytel. Zvlášť po úspěchu Hry o trůny 91 % se už producenti nestydí sypat do každé epizody miliony dolarů a obsadit známé tváře filmového světa. Tento trend ale předznamenal už Perníkový táta 92 %, známý asi lépe pod svým originálním názvem Breaking Bad. Laťku už tehdy nastavil hodně vysoko. Čím seriál diváky tak uchvátil?

1) Dynamické postavy

Když měl sám tvůrce Breaking Bad Vince Gilligan   pro Hollywood Reporter hádat, čím se jeho dílo zapíše do historie, zmínil na prvním místě práci s charaktery. Podotkl, že televize vždy dokázala držet své hrdiny ve statickém stavu. Celé roky zůstávali úplně stejní, nikam se příliš neposouvali.

Sliby chyby: 7 fantasy a sci-fi snímků, kterých jsme se nakonec nedočkali

Perníkový táta vypadá úplně jinak. Protagonista Walter White prochází nepřetržitou transformací od pilotního dílu až po ten závěrečný. Ze zakřiknutého, nedoceněného učitele chemie se stane sebevědomým, vypočítavým a místy až děsivě bezcitným drogovým králem. Přestože mu možná vždy nefandíme, chápeme každý jeden krok, který na své temné cestě učiní.

A Walter není sám. Jeho švagr Hank postupně ztratí svou image macho tvrďáka a stane se skutečným hrdinou, manželka Skyler zase postupně dostává strach a ztrácí leckteré morální zábrany. Mění se dokonce i mnohé vedlejší postavy jako právník Saul Goodman či zkušený bouchač Mike Ehrmantraut.

2) Práce s kamerou

I po letech si jistě vzpomenete na propracované montáže vaření drog, chytré přechody mezi scénami, momenty typu Jesseho tripu, v němž je hrdina vyzdvižen vysoko nad podlahu svého pokoje – seriál Breaking Bad zkrátka obsahuje neuvěřitelné množství nádherných či prostě zajímavých záběrů.

Přestože tvůrci točili pro malé televizní obrazovky a nikoli pro plátna kinosálů, seriál snese srovnání s leckterou mnohem, mnohem dražší produkcí. Napomáhá tomu i nádherná příroda Nového Mexika, kde se většina příběhu odehrává.

3) Perfektní pilot

Je vůbec možné natočit lepší úvodní epizodu než tu, kterou začíná Breaking Bad? Walt řídí polonahý karavan, na zemi šplouchá podivná tekutina a kutálejí se nehybná těla. Zběsilý úprk končí, v dálce znějí sirény. Walter očekává policii, takže se ozbrojí pistolí a nahraje poslední vzkaz manželce a synovi. Intro a náhle se ocitáme v minulosti, kdy byl pan White ještě obyčejným středoškolským pedagogem.

Ptákodemie: Nejhorší film historie? Orli a supi plivali kyselinu, lidé s nimi bojovali ramínky

Taky jste čekali, že bude trvat přinejmenším půlku série, než znovu dospějeme k událostem akčního úvodu? Nebyli jste sami. Pilot však stihl situaci pořádně zkomplikovat na prostoru pouhých desítek minut, přičemž ještě představil všechny ústřední postavy a dokonce nabídl i slušnou dávku humoru – třeba ve scéně, kdy Jesse Pinkman uniká oknem před policisty.

V dnešní často uspěchané době, kdy se o naši pozornost uchází každý den potenciálně stovky či tisíce druhů zábavy, potřebuje každý seriál diváka pořádně namlsat hned v prvním díle. Breaking Bad to dodnes zvládá na jedničku.

4) Ikoničtí padouši

Nebezpečné, děsivé záporáky potřebuje snad každý příběh – nejvíc ale ten, jehož hlavní postava nemá podobně jako Walter White sama kdovíkolik ohledů. Jinak bychom nejspíš protagonistovi brzy přestali fandit a nedokázali bychom si tolik vychutnat postupný vzestup legendárního pervitinového čaroděje Heisenberga.

Seriál na to jde chytře. Prvním Waltovým antagonistou se stane násilnický Tuco, vzteklý pes, který představuje ohrožení hlavně vlivem své nevypočitatelnosti. Později ale nastupuje na scénu charismatický, kalkulující podnikatel Gus Fring, jehož už Walter nedokáže nijak manupulovat.

Gustavo s sebou navíc přináší zcela novou příchuť zla. Méně osobní, zdánlivě vlídnou a děsivě efektivní. V mnohém tak předznamenává cestu, kterou se později vydá sám Walt. Ten se samozřejmě ve finální řadě stane největší hrozbou místo Fringa.

Zmínit ale musíme i některé vedlejší postavy, které se s hrdiny seriály občas dostanou do konfliktu. Nervózní Lydie, bezcitný Todd a neonacistická parta strejdy Jacka, dvojice Tucových bratranců, kteří masakrují své oběti sekerou, stárnoucí Mike, jenž bere své živobytí zcela pragmaticky…

5) Drogový byznys není pěkný

Když se vaše dílo věnuje divácky atraktivnímu tématu, kterým vaření drog bezesporu je, vždycky trochu riskujete, že budete kriminálníky trochu glorifikovat. Perníkový táta se tomuto riziku obloukem vyhnul. Ukazuje nám až do posledního nechutného detailu, jak hluboko až může člověk padnout.

Když Guse Fringa zasáhnou střepiny po výbuchu bomby, na okamžik zahlédneme jeho znetvořené tělo. Drogově závislá prostitutka vypadá… no jako drogově závislá prostitutka. Rozpuštěná mrtvola vylitá na zem vám zvedne žaludek i v bezpečí domácího gauče.

Když Jesse navštíví dvojici feťáků, kteří se pokoušejí dostat do bankomatu a zanedbávají svého syna, asi vám zrovna nepřijde, že je cool vařit perník. Když se Waltera v závěru příběhu bojí už i vlastní rodina, dojde vám, že to zprvu sympatický pan White už hodně dávno přehnal.

6) Překvapivé zvraty

Sebelepší herci by nebyli nic platní. Sebelepší kamera by nepomohla. Ani perfektní atmosféra nemusela stačit. Jen kdyby měl scénář Perníkového táty spoustu očividných děr, používal stokrát omletá klišé a nedokázal nás pět dlouhých sérií držet v neustálém napětí.

To se však nestalo. Vince Gilligan dokázal se svými kolegy vystavět promyšlené dějové oblouky, které nám vlastně nikdy moc nedaly příležitost začít se nudit. A když už jsme si konečně mysleli že víme, jak nejnovější Waltova patálie dopadne, přišel nečekaný zvrat. Následná krize často ukázala, jak daleko je až protagonista ochoten zajít, aby nebyl poražen.

7) Umění končit

Taková Hra o trůny si první čtyři série držela úroveň a poté začala trpět zkratkovitostí, ploššími a ploššími postavami a úbytkem napětí, když postavy typu Jona nebo Aryi přežívaly třeba bodnutí do žaludku či koupel v ledové vodě a následnou cestu ledovou pustinou. Protože scénáristé neměli k dispozici knihy George R. R. Martina  , seriál tak nějak vyšuměl do ztracena. Loňská osmá řada pak neuspokojila už ani příležitostné diváky.

Filmový Pán prstenů měl mít zprvu jen dva díly. Neviděli bychom Lórien, Saruman by byl vykoupen

Tvůrci Breaking Bad oproti tomu věděli, kdy skončit. Uzavřeli svůj příběh ve chvíli, kdy měl největší sílu, takže se fanoušci dočkali velkolepého, uspokojivého finále. Žádná z postav se nezpronevěřila vlastnímu charakteru a scénář si nemusel vypomáhat všelijakými berličkami a zkratkami.

I tím může být seriál atraktivní pro dnešního diváka. Bojíte se rozkoukat něco nového, protože můžete po nějakých padesáti, šedesáti hodinách začít litovat ztraceného času? Perníkový táta vás nezradí. Odolá pokušení natáhnout se aspoň ještě jeden další rok čistě kvůli nějakému tomu dalšímu zisku. V dnešní době je to schopnost velice vzácná.

Snažíme se ji mít i u nás na Filmožroutech.

⟰ Napiš nám svůj názor do diskuze ⟰
Přidej svůj názor  (2 komentáře)