Žádné CGI, ale optická iluze. Vysvětlíme, jak filmaři zmenšili skřítky nebo hobity

9. 4. 2020 Aleš 4 829×123 světlý/tmavý vzhled

O dobrých vizuálních efektech ve filmech obvykle platí, že si jich ani nevšimnete. Možná vás nad nimi ani v životě nenapadlo přemýšlet. Jak se tvůrcům Pána prstenů podařilo zmenšit herce, kteří ztvárňují hobity? Jak se totéž v opačném gardu podařilo Harrymu Potterovi s Hagridem? Pokud jste mysleli, že zafungovala digitální magie, možná vás pravda dost překvapí.

Children stand-in actors for Merry and Pippin on set during the filming of 'The Lord of the Rings The Fellowship of the Ring' in 1999 from r/lotr

Počítače samozřejmě tvůrci v některých scénách využili (stejně jako třeba dětské herce v případě záběrů na hobity). Jindy ale filmaři sáhli po technice nucené perspektivy. Iluzi velikosti zkrátka vytvořili tím, že postavili jednotlivé lidi a předměty do různé vzdálenosti od kamery a upravili příslušným způsobem třeba i rekvizity či prostředí.

Gandalf: Povíme, jaký úkol měl čaroděj ve Středozemi a jak získal věrného koně Stínovlase

Existovaly tak například dvě verze hobití nory, v níž bydlí Bilbo Pytlík. Jedna menší pro Iana McKellena  , představitele Gandalfa, který v ní tudíž vypadal jako obr. Ta větší pak hostila půlčíky. Gandalf pil s malinkého hrníčku, zatímco Bilbo použil ten větší. Obě postavy se navíc mohly v záběru ukázat i současně, pokud je kamera zabírala vhodným způsobem.

Foto: New Line Cinema

Ani to ale kreativní týmu Pána prstenů nestačilo. Tvůrci chtěli, aby se kamera mohla přirozeně pohybovat, aniž by optická iluze přestala fungovat. To je přitom náročnější, než to zní. Jakýkoli pohyb totiž umožní divákovi trik prokouknout, jak názorně ilustruje třeba začátek následujícího videa.

Filmaři problém vyřešili chytře. Krom kamery hýbali zároveň i příslušnou částí scény. A to třeba včetně zmenšené části stolu a sedícího čaroděje Gandalfa, aby to vypadalo, že moudrý stařec stále sedí naproti Frodovi. Oba herci se přitom museli dívat do prázdna, aby to vypadalo, že hledí na sebe navzájem.

Aby optický klam působil naprosto přesvědčivě, musí také filmaři kontrolovat například osvětlení.

THE TERMINATOR.
This frame is all in-camera.
Forced perspective skulls & rear projection.

My dating app profile. pic.twitter.com/QmGPGeKVAc

— Will McCrabb (@mccrabb_will) June 12, 2016

Techniku nucené perspektivy použil třeba i první Terminátor 87 % ve scéně, kdy ocelová kostra na začátku snímku rozšlápne lebku. Robot má být stejně velký jako člověk, jeho model však velikostně neodpovídal. Proto filmaři zhotovili menší lebky a tím terminátora na oko zvětšili.

Terminátor, jak jsme ho nikdy neviděli. Čtvrtý díl měl původně skončit velice temně

Podobné triky s miniaturami se občas používají ve filmech dodnes. Příkladem může být Dunkerk 80 % Christophera Nolana  , kdy režisér nechal potopit model torpédoborce v nádrži. Tvůrci dokonce použili ploché stěny namalované jako automobily, aby se vyhnuli nutnosti sáhnout po počítačové magii.

THE WOLF OF WALL STREET (2013)
This forced perspective miniature helicopter
shot is a classic in-camera practical effect. pic.twitter.com/LOLabmVa2t

— Vashi Nedomansky, ACE (@vashikoo) September 13, 2018

Podobně třeba ve Vlkovi z Wall Street 84 % představoval helikoptéru Jordana Belforta v jednom ze záběrů prostě model, chytře zabraný s pomocí výše popsané techniky.

A pamatujete si ještě na superhrdinský hit Temný rytíř povstal 86 %? Herec Tom Hardy   je zhruba průměrně vysoký, měří 175 centimetrů. Přesto se ve snímku tyčí nad všemi. I tentokrát filmaři v některých scénách nasadili nucenou perspektivu a propůjčili herci trochu výšky navíc.

Batmobily: Mrkněte, jak Temný rytíř střídal vozidla. Jedno umělo šplhat, další zase skákat

To vše ukazuje, že mají triky založené na optických iluzích své místo i v moderních blockbusterech věku počítačových efektů. Občas jsou totiž prostě stále levnější, jednodušší na realizaci. Navíc působí místy až neuvěřitelně věrohodně, nemyslíte?

×

odkaz na obrázek