Je film Jan Žižka (2022) skutečně spektáklem od Čecha pro Čechy?

15. 11. 2022 Tomáš 3 481×122 světlý/tmavý vzhled

Podzim letošního roku si pro nás připravil premiéru dlouho očekávaného snímku režiséra Petra Jákla mapujícího život nejslavnějšího českého vojevůdce, Jana Žižky. Film Jan Žižka 64 % (v anglické verzi Medieval) je velmi ambiciózní. Podařilo se filmu naplnit očekávání svých diváků, nebo s postupem času upadne do zapomnění?

Více než deset let příprav ve dvou hodinách na plátně

Ambiciózní plán natočit film s tématikou husitské doby se v hlavě režiséra Petra Jákla začal rodit okolo roku 2012. Již od začátku měl Jákl s filmem plány až monstrózních rozměrů, které se v průběhu let snažil převádět ze snu do reality. Přestože sám režisér byl do celého projektu zapálen s úctyhodnou vervou, širší laická i odborná veřejnost se na snímek dívala spíše skepticky. Jákl totiž nebyl příliš zkušeným režisérem a díky svému bývalému povolání jako kaskadér se čas od času stal terčem posměšků, které film Jan Žižka přirovnávaly právě spíše ke kaskadérskému kousku než jako k snímku věrně reflektujícím období života trocnovského vojevůdce. Podařilo se mu nakonec obavy kritiků rozptýlit?

Příběh Jana Žižky nebo spíš tajuplné Kateřiny?

Děj filmu Jan Žižka (pro anglické diváky přeložen trochu úderněji jako Medieval, neboli Středověk) se věnuje zejména počátkům vojevůdcovských praktik stejnojmenného hrdiny v kontextu historických reálií tehdejší doby. Začátek 14. století byl pro české země obdobím úpadku, neboť smrt českého krále a císaře Karla IV. zanechala Země Koruny české na pokraji občanské války vyvolané spory o moc mezi bratry Václavem IV. a Zikmundem Lucemburským, potažmo jejich přívrženci a spojenci. Právě v této nelehké době pak národ volá po hrdinovi, který by nastolil pořádek a mír.

Ačkoliv se tedy hlavní myšlenka filmu točí okolo Žižky a budování jeho důvěry a slávy, stěžejní dějovou linku tvoří příběh jakési Kateřiny, která je vlastně celou dobu tou nejdůležitější postavou – v některých chvílích snad dokonce důležitější než oba uchazeči o císařský titul. Ve filmu snažícím se zachytit stav českých zemí před vzestupem husitů však tento element působí trochu rušivým dojmem. Bojů je v Žižkovi poměrně málo, a velkolepých bitev a válek se tak během dvou hodin prakticky nedočkáme.

Filmu však nelze upírat celou řadu pozitiv. Práce s kamerou je na profesionální úrovni, děj je vyprávěn logicky a plynule a na celém snímku je vidět, že léta dřiny a realizace se daří poměrně zdárně zúročit. Jednotlivé scény podkresluje instrumentální hudba, kterou v řadě případů tvoří variace na skutečné husitské chorály, a přestože skutečné vojevůdcovství je ve filmu teprve „v plenkách“, o akci zde v žádném případě není nouze.

Foto: Petrjakl.cz

Hollywoodské obsazení – cílí Jákl skutečně na české diváky?

Snímek Jan Žižka pak do značné míry táhne herecké obsazení, kdy Jákl sáhnul mezi skutečně světová esa. Samotného Žižku si zahrál Ben Foster (X-Men: Poslední vzdor, Warcraft: První střet), v obsazení pak dále exceluje Michael Caine (série Temný rytíř, Dokonalý trik, Podfukáři) nebo Til Schweiger (Král Artuš, Hanebný pancharti). I českých hvězd však lze najít ve filmu nespočet – Karel Roden, Ondřej Vetchý či Ben Christovao zde hrají menší či větší role, a dokazují tak, že i v našich končinách lze narazit na herce, kteří si na plátně zaslouží čestné místo po boku hollywoodských hvězd.

Divácké ohlasy jsou v rozložení hereckých sil mezi tuzemské a zahraniční obsazené poněkud skeptičtí. Řada z nich se domnívá, že přinejmenším Žižku měl ztvárnit Čech, aby tak byl odkaz našeho národa prezentován zodpovědně a s úctou i v zahraničí. Je však otázkou, zda je na místě zpochybňovat herecké výkony Bena Fostera, který se role zhostil opravdu skvěle, a jeho Žižkovi tak nelze prakticky nic vyčíst.

Zajímavosti z natáčení aneb Co jste o filmu možná nevěděli

Několikaleté úsilí přinést osudy Jana Žižka na filmová plátna s sebou nese celou řadu příběhů, které s tvorbou snímku souvisí. Předně, zpracovat život našeho velkého vojevůdce nebylo tak snadné – pramenů dostatečné vypovídající hodnoty není k dispozici zrovna dostatek. I proto se Jákl možná uchýlil k rozboru vztahu Jana a Kateřiny, jelikož podle jistých zdrojů měl Žižka celkem dvě ženy, a obě nesly jméno Kateřina.

Ve filmu se objevuje celá řada odkazů na českou zemi, i když musí divák občas trochu hledat či se do děje vžít, aby je vnímal. „Zvířecí“ scéna ze sklepení zámečku doslova tak překypuje národní hrdostí a odkazem české historie. Stejně tak podkreslující hudba na motivy chorálu Ktož sú boží bojovníci již při prvních tónech dokáže chytit za české srdíčko.

Souboje, které jsou ve filmu ukázány, jsou výsledkem pečlivého tréninku herců s historickými šermíři a bojovníky.

Petr Jákl původně operoval s rozpočtem okolo 80 milionů korun. Postupně se mu však pro jeho ambiciózní projekt dařilo získávat zvučná producentská studia, a celkové náklady na film se tak vyšplhaly až na 500 milionů korun, díky čemuž se Jan Žižka stal nejdražším českým filmem celé historie.

Foto: Petrjakl.cz

Zhodnocení – jít či nejít?

Přestože je vidět, že snímek tak trochu cílí na širší obecenstvo než pro „pár“ milionů věrných Čechů, a snaží se tak děj udělat stravitelnější i pro ty, kteří jsou husitskou tématikou prakticky nepolíbení, nedá se mu odepřít, že se snaží k životu Jana Žižky přistupovat s úctou a respektem jemu vlastní. Ač tak možná u některých scén zapomenete, zda se jedná o příběh Žižky či nějakého bezejmenného bojovníka, celkově je film poměrně zdařilý, a určitě stojí za to jej navštívit v kinech, minimálně v rámci podpory české kinematografie, která si svou pozornost na světovém trhu jistě zaslouží.

×

odkaz na obrázek