Fenomenální snímek Rivalové (Rush) režiséra Rona Howarda slaví desáté výročí

18. 9. 2023 Žaneta 232×701 světlý/tmavý vzhled

Fanoušci Formule 1 mohou v měsíci září slavit již 10. výročí snímku Rivalové. Snímek Rona Howarda se zaměřuje na legendární rivalitu dvou šampionů Jamese Hunta a Nikiho Laudy.

Foto: Netflix

V tomto životopisném hitu excelují převážně dvě jména - Daniel Brühl v roli rakouského trojnásobného šampiona Nikiho Laudy a Chris Hemsworth jako britský šampion James Hunt.

Nejen hvězdná jména pomohla snímku dosáhnout úspěchu v kinech a přinesla celosvětově více než 95 milionů dolarů.

Jednalo se také o kritický úspěch, protože na Rotten Tomatoes má 88% skóre na základě 238 recenzí, s publikovaným konsensem: „Elegantní, úhledný, dobře promazaný stroj, Rush je precizně zpracované sportovní drama se vzrušujícími závodními sekvencemi a skvělými výkony Chrise Hemswortha a Daniela Brühla.“

Na IMDb má film hodnocení 8.1 a ČSFD uvádí rovných 90% a jedná se o 28. nejlepší film.

V době uvedení filmu pozval The Sunday Times Driving samotného Laudu a Tonyho Drona, Huntova blízkého přítele, který proti němu závodil ve Formuli Ford, aby sdělili své dojmy z filmu. 

Tony Dron v rozhovoru z roku 2013 uvedl:

„Jako odhodlaní mladí začátečníci v nádherném, ale nebezpečném varném kotli, kterým byly závody Formule Ford v roce 1968, jsme se s Huntem dobře znali. Bylo to intenzivní období v našich mladých životech, kdy jsme namáhali každou část našich bytostí, abychom uspěli.

Stali jsme se přáteli, jezdili jsme spolu na okruhy a nepotřebovali jsme žádné pozvání, abychom byli v domě toho druhého a mimo něj. Často jsem přijížděl k němu domů, abych tam našel Jamese, jak mu matka podává jídlo.

James je mrtvý už 20 let, ale průmysl Jamese Hunta nevykazuje žádné známky úpadku a zdá se, že absurdní mýtus o závodníkovi playboye jen roste. Dokumenty o něm bývají zavádějící. Byl by tento příběh Hunt versus Lauda odehrávající se v roce 1976 spíše obvyklým nesmyslem? 

Pak začal film a já jsem na to přišel. Vypadalo to dobře, znělo to správně a bylo to správné – k mému úžasu jsem byl zpátky v paddocku Formule 3 na začátku 70. let. Slzy mi začaly stékat po tváři a pokračovaly v tom po většinu filmu. To bylo udivující, protože na takové věci nejsem. Neplakal jsem normálním způsobem, ale uvolnila se nějaká zvláštní, silná emocionální síla. Nějakým způsobem toto umělecké dílo zachytilo podstatu toho, co se stalo v tomto dramatickém období motoristických závodů. V tomto smyslu je snímek upřímný způsob, který zahanbuje mnoho dokumentaristů.

Film mě tím nejpůsobivějším způsobem přenesl zpět do těch dnů roku 1976, které si dobře pamatuji. Je to skvělá zábava, příběh úzce spjatý s mimořádnými událostmi a doporučil bych ho každému, i těm, kteří se jen sebemírněji zajímají o historii motoristických závodů.

Herecké výkony, pokud vůbec něco, jsou poněkud podhodnocené, a to není nic špatného, protože moderní publikum by možná nevěřilo, že skutečný Louis Stanley, šéf týmu formule 1 BRM, byl tak pompézní, jak ve skutečnosti byl. Stejně tak se vyhýbá nepravděpodobnému extrému, mladý lord Hesketh, který dal Jamesovi sedačku v F1, je vykreslen jako mírná verze skutečného muže.

Jamesův zásadní přesun do týmu McLaren je dobře popsán. Hunt a Lauda, kteří byli opravdu dobří přátelé, jsou také skvěle zahraní. Jamesův přízvuk však není pro mé uši dost ovocný.

Motoristické vrtáky by se mohly zakousnout do nějaké drobné chyby, nálepky, která možná není na správném místě, ale nic takového jsem si nevšiml, a tak jsou malé detaily tohoto druhu irelevantní. Rush není dokument a je to o to lepší, že je tu konečně film, který naráží na podstatnou pravdu tohoto skvělého příběhu.”

Niki Lauda v tehdejším rozhovoru v roce 2013 uvedl:

„Ve Formuli 1 bylo mnoho velkých rivalit, jako byli Alain Prost a Ayrton Senna nebo Nigel Mansell a Nelson Piquet, ale ta mezi Jamesem Huntem a mnou byla velmi specifická kvůli mé nehodě. Když jsem zjistil, že jsou do toho zapojeni scénárista Peter Morgan a režisér Ron Howard, myslel jsem si, že to jsou ti praví lidé, aby o tom natočili film.

Zápletka je naprosto přesná: je to příběh sezóny 1976, ale bylo těžké to udělat přitažlivé pro mladé lidi, kteří nemají ponětí o tom, co se stalo, protože tehdy ještě ani nebyli na světě.

Natočili film pro dnešní diváky se zaměřením na jednotlivce: jednoho závodního jezdce playboye a jednoho vážnějšího chlápka bojujícího o mistrovství. Je to příběh o dvou postavách a o tom, jak přistupují k velmi konkurenční sezóně Formule 1.

Když jsem potkal Rona, pálil na mě otázky jako ze samopalu a výsledky můžete vidět ve filmu. Speciální efekty jsou velmi dobré a jsou tak přesné, že jsem shledal některé scény – hlavně ty nemocniční – velice těžkými na pohled, když jsem to sám prožíval.

Nepamatuji si nic z nehody na Nürburgringu, takže můj jediný pohled na ni je z filmu, ale zbytek si pamatuji a je to i ve filmu, protože jsem jim o tom řekl.

Věděl jsem, že jsem v nemocnici ve špatném stavu, protože lékaři řekli: ‚Když mu dáme kyslík, zemře.' Sestra se mě v jedné fázi zeptala, jestli chci poslední obřad, tak jsem přikývl, protože ve fázi, ve které jsem byl, jsem si myslel, že to nemůže být na škodu. Pak tam byl kněz, dal mi poslední požehnání a odešel. Byl jsem opravdu naštvaný, protože jsem doufal, že se mnou bude mluvit, ale vůbec se mnou nemluvil. Pak jsem si řekl: ‚Už toho mám dost. Teď určitě nezemřu.' Bylo to pro mě pozitivní povzbuzení, abych bojoval tvrději a zůstal naživu.

Až do filmu jsem to viděl jen ze svého pohledu; teď jsem měl možnost to vidět z druhé strany. Je tam scéna, ve které se Daniel Brühl, který hraje mě, otočí k Monze, když se k němu Hunt poprvé od nehody přiblíží a vy uvidíte Danielovu spálenou tvář. Teď už chápu, proč se na mě lidé vlastně báli dívat.

Daniel mě hraje opravdu dobře. Je Němec a ve filmu mluví anglicky, ale odjel do Vídně a naučil se rakouskou němčinu, takže jeho přízvuk byl více podobný mému. Podoba je neuvěřitelná. Dokonce i moje žena říkala, že mluví jako já.

Na filmu bych nic neměnil a moje jediná stížnost je, že James je zobrazen jako skutečný playboy a já jsem skutečný seriózní závodník. Pravdou je, že jsem byl napůl Jamesem a napůl vážným závodním jezdcem. Také jsem se hodně bavil, jen ne tolik jako on – řeknu to tak.

Jen bych si přál, aby tu James byl a viděl film. Líbilo by se mu to.”

Bohužel se Niki Lauda ani Tony Dron nemohou opět vyjádřit ke snímku k desetiletému výročí, protože oba závodníci již zemřeli. Dron zemřel v roce 2021 a Lauda v roce 2019.

Niki Lauda byl trojnásobným mistrem světa Formule 1 v letech 1975, 1977 a 1984, po ukončení kariéry závodníka byl spolukomentátorem závodů pro německou televizi RTL a pilotem a majitelem letecké společnosti Lauda Air.

V srpnu roku 2018 musel podstoupit transplantaci plic, které měl poškozené následkem nehody z roku 1976 a zemřel dne 20. května v roce 2019 po vleklých zdravotních problémech.

James Hunt byl mistrem světa Formule 1 z roku 1976. Kariéru zakončil v roce 1979. Byl komentátorem televizních přenosů Formule 1. Zemřel 15. června 1993 na infarkt myokardu v pouhých 45 letech. 

Snímek Rivalové je k dispozici pro streamovaní rovnou na několika platformách: Netflix, Voyo a Prima+.

× odkaz na obrázek